Rád bych navázal na předchozí článeček "Manuál pro první dny pro nové pánečky našich štěňátek"  a zároveň tím odpověděl na spousty otázek, které se na nás řítí od majitelů našich štěňátek.

Kdy začít s výcvikem ?

Nejdříve hovoříme pouze o výchově - a s tou začínáme okamžikem, kdy naše štěněcí miminko překročí práh domu.

Než začneme pejska cvičit, či lépe vychovávat je určitě nejdůležitější si vše řádně nastudovat. S podivem sleduji, jak si někteří lidé pořizují pejska, bez důkladné přípravy - studia o plemeni, které si hodlají pořídit.

Nemohu naučit svého pejska to, co sám neumím. Pokud něco neznám - neučím ho to. Nyní učím Joy "barvu" ... samozřejmě jsem to nikdy neviděl ... takže jsem se nepokoušel metodou pokus omyl přijít k "nějakému" výsledku ......... kontaktoval jsem někoho, kdo to umí, a nechal si to předvést.

Určitě nemohu naučit nikoho řídit auto, pokud za sebou nemám kurs autoškoly. Určitě nemohu svého pejska naučit dobře aportovat, pokud jsem to nikdy neviděl. Pozor nemyslím tím výsledek, ale cestu k němu.

Doporučuji tedy studovat a studovat - stačí si přeci jen přečíst pár dobrých knih a máme dobrý start pro budoucí práci s pejskem.

Našim typem je určitě kniha :

RETRIEVER Schule - Norma Zvolsky

Než se o nich rozepíšu, musím se zmínit o tom, že malé - tříměsíční štěně se dokáže koncentrovat sotva pár minut. Cokoliv je tedy budeme učit nového, uděláme - pouze párkrát - stačí i 2x, důležité je jen končit úspěchem, raději skončit po druhém správně provedeném SEDNI, než nechat pejska sednout 9x a skončit až to po desátém povelu nesplní !

Je tedy moudré učit něco mlaďoučkého pejska třeba 3x denně 2 minuty a je moc hloupé učit něco 3 měsíční štěně 15 minut. V daném věku na to prostě nemá. Já jsem opravdu neuměl ve dvou letech číst, a Vy možná také ne. Nechtějme tedy nemožné ani po štěňátku.

Nejkrásnější je když se něco povede na poprvé - následuje odměna ( pochvala hlasem, dobrůtka, hra ...).

Nikdy neučme nic štěňátko, když vidíme, že je unavené, ospalé, přetažené, nebo i když jen třeba na to nemá náladu. Kdy ji má brzy poznáme.

Určitě nikdy nepředvádějme návštěvám, jak si umí tříměsíční štěně krásně sednout na první povel ... nezkazíme si tak mínění o našem geniálním mazlíčkovi a jemu nepokazíme radost z návštěvy.

Při učení je nejdůležitější správné načasování a správně zvolené místo.

Vše učíme nejdříve :

- v domácím prostředí o samotě  >> poté o samotě v cizím prostředí bez rušivých vlivů >> poté o samotě v cizím prostředí s rušivými vlivy ( postupně stěžujeme ) >> poté v domácím prostředí dalšími ( ověřenými a vychovanými ) psy  >> poté s cizími psy v cizím prostředí >> nakonec s cizími psy v cizím prostředí s rušivými vlivy

 *poté - znamená až dokonale zvládneme předchozí úroveň 

Ideální je, když pejsek zvládá každý cvik všemi povely ( slovo, ruka, píšťalka ).

JMÉNO

Nejdříve učíme pejska "slyšet na jeho jméno". Představte si to nejkrásnější a nejmilejší vživotě co Vás kdy potkalo ... a zavolejte to ... tak musí znít, když zvoláte jméno Vašeho pejska. Musí to být lahodné pro jeho ouška, něco na co celý den čeká a zblázní se radostí, když to vyslovíte ( představte si bandu dětí na trávníku ... a zavolejte ZMRZLINA .. tak to má znít Vašemu pejskovi ).

Jméno nevyslovujeme při kárání ( to si můžeme dovolit u již vycvičeného pejska - odlišit intonací a říci mu jeho Jménem, když zrovna nejsme moc spokojeni s tím, co momentálně předvádí ).

Jméno pro štěně - je vždy vyslovováno pochvalným vyzývavým hlasem ( ke hře, pamlsku, papání atd.. )

JMÉNO - slyšet na ně naučíme snadno. O samotě bez rušivých vlivů ( psi, lísteček, balonek apod ) si dřepneme - zatleskáme - a RADOSTNĚ ZAVOLÁME pejska jeho JMÉNEM. Pokud za Vámi štěně letí jako pominuté - pak jste to zvládli skvěle. Pokud se jen pomalinku přiklopýtá - zaslouží si rovněž odměnu ... 

Snadno se také učí při krmení - stačí zavolat PENY ! , když malý chlupáček slyší vzápětí cinknout misku, nic ho nezastaví, aby nepřiběhl rád a rychle. Důležité je zvolat jméno, pak cinknout - příště běží bez cinknutí už na jméno. Pokud to budeme dělat opačně dopadne to opačně - bude slyšet na cinknutí misky .. a poběží jen kvůli ní. Pokud dodržíme pořadí - poběží už po zvolání jména. Opačně to využijeme později - pro zvuk píšťalky ... pískneme a až potom zavoláme jméno - nebo KE MNĚ ! ·( tak naučíme správné reakci na píšťalku )

KE MNĚ 

KE MNĚ  - to musí být něco fantastického - prostě něco, pro co štěně letí - bude výborná zábava, dobrota apod.. později je odměnou pro správně vedeného pejska i práce ... Níže na videíčku uvidíte, pokud se budete pozorně dívat, že i malé štěně běží na KE MNĚ, přestože má vlevo obrovský zdroj zájmu ... cizího pejska ( kterého kamera nezabrala, ale z pohledů Artíka do leva se dá zjistit, že tomu tak bylo )

KE MNĚ - nedáváme nikdy, když nejde vynutit .. je zbytečné dávat KE MNĚ štěndu, ve chvíli, kdy má zájem o jiná štěňátka, honí lístek apod... jen si tak vytvoříte štěňátku názor, že KE MNĚ páneček nemyslí vážně a neznamená to konec her s ostatními pejsky. Velkým neštěstím je naučit pejska po KE MNĚ - hru NA HONĚNOU ... také je to často vidět - pro štěndo fantastická hra .. pro pánečka pohroma .... k tomu stačí asi jedna rada, když si ji vezmeme k srdci .. po KE MNĚ nejdeme ke štěněti, ale ono k nám, když ne ODCHÁZÍME ... nenaháníme štěndo !

KE MNĚ si šetříme, nedáváme ho štěňátku před upnutím na vodítko, při odchodu domů apod... po KE MNĚ má v začátcích výcviku následovat vždy VOLNO, nebo hra...

Je moudré u malinkého štěňátka používat obdob "POCEM" - když například odbíhá kam nemá apod...  

SEDNI ( SIT - má své výhody , neplete se pejskovi s LEHNI, které zní stejně za stížených podmínek - vítr apod )

- je to nejjednodušší cvik na učení - před mrňouskem vezmu do ruky piškotek, či jinou mňamku, nebo oblíbenou hračku - dám natáhlou ruku co nejvýše a řeknu SEDNI. Možná Vás překvapí, že tento náramně těžký cvik jste zvládli ten den, co jste si pejska přinesli .. štěndo aby vidělo nahoru si samo sedne na zadeček ... poté následuje odměna ..... další je už věcí píle ... nenechat pejska sedět křivě ... s nataženou jednou nohou apod...

Tyto tři základní cviky procvičujeme často - ale krátce - třeba 3x denně , ale jen tak 2 minutky - nějaké 2x sedni apod.

Pokud umíme tyto 3 povely umí nás pes defacto vše - co potřebujete k jeho bezproblémovému životu s lidmi - bez vodítka na volno.

Svízel je "pouze" v tom, že tyto 3 povely musí mít pejsek zvládlé na 99,5 % ( nic není stoprocentní ) a to věřte mi, nebude mít zvládlé ještě "pár" měsíců. 

Teprve až budeme mít zvládlé tyto 3 povely -  "stačí" přidat ještě "pár " důležitých jako je :

ZUSTAŇ, APORT  a další 

CHUZE U NOHY - je velice snadná pro pejska, kterému to páneček v mládí nepokazí. Štěňátko dostalo do vínku od matky přírody " PUD NÁSLEDOVÁNÍ ". Tohoto pudu moudrý páneček snadno využije na všech procházkách v bezepčných místech. Štěňátko samo a rádo bude provázet svého vůdce na procházkách. Zapomeňte na první dva měsíce po příjezdu domů na vodítko. Využijte tohoto pudu a nádherné schopnosti a vlastnosti labíků následovat dokonale svého vůdce. Není třeba učit dokonalosti a přesnosti chůze u nohy, není třeba povelů K NOZE apod ... cílem je, aby si Vás štěňátko hlídalo a následovalo Vás ( k tomu pomůže i hra na schovávanou - pozor schováváte se Vy - ne pejsek - a to jen ve chvílích, kdy víte, že Vás bude hledat, ne když potká psího kamaráda apod.. ).

Přesnou chůzi u nohy můžeme učit až mnohem později - v pátém , šestém měsíci ... a to také ještě formou hry ... nejlépe cestou domů z procházky ( až je štěndo vydováděné ). 

Přidávám videíčko s 11 týdenním štěňátkem - Atou - možná videíčko řekne více, než slova - největší důraz stále kladu na "HRAJEME SI" - necvičíme - hravou formou jde štěně naučit vše daleko lépe, rychleji a hlavně radostněji.

Jistě se najdou odpůrci i této hry. Já ale zastávám názor, že nejdůležitější je štěně naučit to, aby se učilo  samo rádo. A to jde právě nejlépe u malinkého, zvídavého štěňátka.

Držíme Vám palečky !!! 

Martin Luňák 

www.nice-friend.cz