Pozdrav od Daisinky :
Dobrý den,
dvouhodinovou včerejší cestu autem Daisynka přečkala celkem skvělě. Prvních 10 minut byla trochu nervozní a bylo jí horko, ale jakmile jsme jí dali trošičku napít, našla si pohodlnou polohu a najeli jsme na drncavou dálnici, ukolébalo jí to, takže polovinu cesty prospala a zbytek času klidně pozorovala jedoucí auta.
Doma jsme jí nejprve vypustili na zahradu, kde se ovšem z klidného psa cestovatele, změnila ve skotačivé kůzle a svižně běhala za dětma a okolo nich, očuchávala i trhala travičku - vypadala maximálně nadšená. Potom jsme jí vzali domů, kde se ihned vydala na podrobný průzkum. Byli jsme mile překvapeni že jí vůbec nepodkluzují nohy na naší všudypřítomné dlažbě (pouze když se jjednou tryskem rozběhla za míčkem, dostala smyk). Dnes už ví, že na kobercích v okolí pelíšku může běžet jakkoliv rychle a na dlažbě raději trochu zpomalí. Protože ještě nebyl čas na první domácí jídlo, nechali jsme jí dovádět s dětma, což evidentně svědčilo všem. Potom snědla trochu granulí a "zaplavala" si v mísce s vodou, přičemž jí nejen většinu vycákala, ale i hodně vypila, takže jsme jí vypustili na zahradu vyčůrat - tentokrát jsme jí nechávali více v klidu - má opravdu velký pud následování, takže jsme museli děti krotit aby po zahradě nelítali, neboť jinak by Daisynka běžela s plným bříškem za nima. Potom teprve zvolnila tempo a doma poprvé usnula - uprostřed obýváku (prozatím vždy preferuje na spaní dlažbu před kobercem nebo pelíškem). Vždy se podařilo udělat bobek venku a pouze dvakrát jsme o pár vteřin nestihli včas vyběhnout ven kvůli čůrání. Venku je Daisynka za všechny své tělesné potřeby chválena a navíc je tam spousta zajímavostí, takže se jí moc nechtělo ze zahrady zpátky domů ani po posledním krmení (v 22 hodin již bylo chladněji, ale Daisynka by nejradši asi dováděla venku až do rána). O půlnoci byla komická situace, když jsme jí nemohli 10 minut vzbudit (tak hluboký má spánek), ale nakonec se rychle vyvenčila a šup zpět domů a hned zase usnula (a my kousek vedle ní - spí pokaždé úplně klidně a není potřeba jí ani nijak konejšit).
Dnes dopoledne objevila na zahradě kousek pískoviště, kde jí (překvapivě) baví hrabat do hloubky a běhat v písku (takže je často celá pískově hnědá).
Většinu času doma prospí (nijak jí nevadí běžné zvuky domácností - i když jí nějaký nový zvuk probudí, jen zvedne hlavu co se děje, a když vidí, že nic vyjímečného, zase usne).
Jsme všichni moc nadšení jak je milá a skvělá a jsme rádi, že přechod do nového domova zvládla hladce.
Děkujeme za skvělého společníka
a jsme s pozdravem
Jiri Kocourek
Štěňátka 
