6. Víkenďák Nice friend, hotel Horník

pohledem roční Jessie

Pátek

Vždycky poznám, že se blíží víkenďák. Od středy se mnou už má panička netrénuje, nechává mě odpočívat, abych se hodně těšila. Jdeme se jen projít, já toužebně koukám, kdy poletí aspoň nějaký dummík, když už né zaječák, ale mám smůlu… „Musíš se hodně těšit Jessinko, aby si běhala tak rychle jako Tvoje sestřička Eliška …“.

V pátek ráno už poznám, že se něco děje. Panička pobíhá po domě a balí. Hlavně nezapomenout: píšťalku, zaječák, kachničku (tu miluju ), dummíky, polštářek z postýlky, abych se cítila i na hotelu jako doma…

Je půl čtvrté a jsme na místě. Hustě prší, mně to ale nevadí, ale ti človíčci jsou hned mokří a klepou se… Proč nemají takovou srst jako já? Asi to jejich jídlo není tak kvalitní a nepřidávají si do něj lososový olej... Tak se zatím ubytujeme na našem oblíbeném hotelu Horník. Na pokojíku o třech postýlkách si jednu vyberu, protože ač jsem správný labík, na noc potřebuju trochu toho pohodlíčka. Kolem páté přestává pršet a jdeme kousek od hotelu k lesu, s kamarádkou Aichou a kamarádem Quincym. Můj vzor, maminka Penynka, nesmí chybět, aby nám všem ukázala, jak to má správně vypadat…

Dohledávka v lese.

Samozřejmostí je komplikovaný terén, přes maliní, trní a křoviska… Tak moc se těším, že vyrážím jako střela a za chvíli jsem se zaječátkem zpátky. Následuje pochvala a pohlazení od paničky. Zkusíme to ještě jednou, Martin schovává zaječák hlouběji do lesa. Povzbudivým „hledej“ mě panička vysílá… Je tam bláto, už zase prší, ale valím jako blázen, abych ho co nejrychleji našla. Ty odměny jsou přece tak dobré… Jen ta předávka, abych to zase nepopletla… Musím až k vůdci, držet správně zaječák v mordě a až na PUSŤ, když panička natáhne ruce, smím zaječáka pustit. Tohle přeci občas ještě spletu. Ale pak je tady Martin, který trpělivě a ochotně opakuje jednu věc stokrát, aby to i má natvrdlá amatérská panička pochopila, i když mě je to přece úplně jasný… Jen vůdce to nesmí plést. Dělám dobře jen to, k čemu mi dá vůdce jasné pokyny… Teď nám to všem ukáže Penynka, to je nááádhera. Takhle daleko bych se chtěla dostat, ale s tou mou paničkou, nevím nevím… . Večer nás čeká ještě poslušnost, klidy, chůze u nohy. Klid je mi vrozený, s tím to má moje panička velmi lehké. Ale pánečci mých kamarádů se trochu natrápí. Někteří labíci mají více temperamentu než já a tak to chvilinku trvá, než ten klid v sobě najdou. Já jsem prostě pohodička klídek, ale počkejte až poběžím pro králíka… Chůze u nohy mi dává zabrat. Musí to být přesné, není mi odpuštěno, když jdu trochu vpřed nebo vzad, je to prostě „k noze“ a tak to musí být…

Pak mě čeká „odložení“, to jsme trénovaly s paničkou jen na chvíli, doma na zahrádce… Tady jsem v cizím prostředí, ležím na jehličí, takže když panička déle nejde, zvedla jsem se a šla ji hledat. To ale nesmím, panička hned přibíhá, vrací mě na místo, kde jsem ležela a opakuje „zůstaň“… Tak musím zkrátka počkat, ale podruhé už to nepopletu .

Čeká mě pak velká odměna.

Sobota

Vlečka srstnaté

Je sobotní ráno. Vyrážíme už v kompletní sestavě. Jde Eliška, Ramsík, Aicha, Quincy, Meggie a Joy. Bude vlečka. Má nejoblíbenější práce. V tom jsem se našla. Už prvního králíka jsem okamžitě přinesla a mám-li si vybrat mezi voňavým zaječákem a „jen“ dummíkem, vždycky vyhraje vůně zvěře. Jsem zkrátka lovec . První jde Eliška, jde jí to krásně, ale já na ní nesmím koukat, abych ji nerušila. Má chvíle přijde. Jdu na řadu druhá. Vlečku mi natáhli daleko, až za horizont. Ale žádný problém. Panička řekne „STOPA“ v tu chvíli vyrážím jako blesk, panička mě ještě neviděla tak rychle běžet, z toho postelového povaleče, mazlíka a miminka se okamžitě měním v loveckého psa. Běžím za horizont, ani na chvíli jsem neseběhla ze stopy. Uběhne jen malá chvilička a mám ho. Hrdě ho nesu paničce… „Podívej co jsem Ti přinesla“ a panička si ho statečně bere. Moc mě pochválí a dá odměnu. Jsi velká šikulka Jessinko! Mám ještě jeden pokus, snad aby zjistili, jestli to není náhoda :-). Vlečka se natáhne ještě dál, ale žádný problém… Stejně tak jako dohledání ve vysoké trávě. Vlečky, ty jsou zkrátka moje .

Ale nejen moje - i Megi má vlečky moc ráda !

Sobotní odpoledne pak patřilo vodě. Kachna na hluboké. Plavání miluju a tu umělou kachnu taky. Plavu pro kačenku docela daleko, ale je vidět jak mě to baví. Čapnu jí a rychle plavu nazpátek. Na minulém víkenďáku jsem měla problém s předáním… Tenkrát pro mě bylo důležitější se nejdřív z vody vyklepat a pak teprve předat kachnu. Celý měsíc se mnou panička poctivě trénovala… Tak snad nezklamu. Nakonec to není úplně perfektní, ale chybami a trpělivým přístupem Martina se člověk učí :-). Panička jde do vody, abych neměla možnost kachnu na břehu vyplivnout a to se pak daří!

Po vodě jdeme ještě trénovat marking… S bažantem. Bažant je něco úplně jiného než příjemně chlupatý králíček, má peří a to může dělat problémy… Jsem vyslaná „aport“ pro bažantíka, chvilinku ho očuchávám, co to vlastně je, ale panička píská „ke mně“, tak to mám asi vzít a utíkat k ní… Beru to, peří nepeří a běžím si pro odměnu… To jsem ale šikovná holka! Velká pochvala a dobrá odměna mě motivují k tomu, abych ho přinesla ještě jednou, tentokrát bez zaváhání…

Po večeři, kdy už jsme všichni vylítaní a vyskotačení, trénujeme ještě poslušnost a ovladatelnost. To je základ, hlavně když chceme všude chodit bez vodítka. Je na nás vidět únava, ale bojujeme, posloucháme, snažíme se a už brzy půjdeme spinkat, abychom si na ten další den pořádně odpočinuli.

Společný výcvik - Poslušnost  

Neděle

Dohledávka v lese

Nedělní ráno, ještě začerstva, jdeme do lesa. Do těžšího terénu, než jsme byli v sobotu. Dohledávka na louce a v lese je úplně odlišná a musí se trénovat obojí. Několik zaječáků a zajíček jsou schovaní v lese. Jakmile prvního najdu, musím přiběhnout. Žádné přehrabování a střídání jednoho zaječáka s druhým… A přesně to dělám. „Takhle ne Jessinko, to by Tě vyhodili ze zkoušek…“. Tak ještě jeden pokus. Zvládnu to, ale jen na důrazné a opakované přivolání. Nebýt toho, zase bych si vzala na chvíli jeden, pak běžela pro druhý… Aspoň víme, co musíme do dalšího víkenďáku vypilovat. Je důležité ty chyby najít a pak pracovat na jejich odstranění. Dát jasně najevo, co chci, aby pejsek dělal, ale proto sám musím přesně vědět, co chci a jak k tomu máme dojít. A trvalo řadu měsíců než to panička všechno pochopila a přesto se stále musí hodně učit, aby mi to nekazila… A nebýt Martina… no však víte :-)…

Poté jdeme na vlečku srstnaté v lese. Ta nám všem moc jde !

Před obědem následuje ještě marking s umělým bažantem. To jde moc hezky, to se mnou má panička hodně cvičí, takže zůstat v klidu a počkat ještě několik vteřin poté, co bažant dopadne a pak přesně k tomu místečku běžet, to mi nedělá problémy. A ostatní jsou taky strašně moc šikovní. Je vidět, že za ty dva dny, co se nám Martin trpělivě věnuje, vždycky všichni uděláme velký pokrok. Před odjezdem jdeme ještě do rybníku. Ještě si zaplaveme a potrénujeme, protože tak pěkné podmínky u nás v řece nemám. A mám poprvé dohledávku kachny v rákosí… Nádherně jsem jí přinesla. A ještě krásněji předala… Ty 3 dny intenzivního tréninku jsou opravdu znát…

Děkujeme Martine a Lenko!!! Děkujeme za to všechno, co pro nás děláte. Především Vaší zásluhou jsme tam, kde jsme. Už teď se těším s celou svou smečkou na další víkenďáky! Máme Vás strašně moc rádi

.

Vaše Aneta Nice Friend - Jessinka  s celou smečkou